Pepíček vyjmenovává u tabule: „Nominativ, prezervativ, genitiv, prezervativ, dativ, prezervativ, akuzativ, prezervativ, vokativ, prezervativ, lokál, prezervativ, instrumentál, prezervativ.”
„Dobře, Pepíčku, dobře, ale pádů je jen sedm, ne čtrnáct,” namítne učitelka. „Proč tam stále opakuješ to samé slovo? Kde ses ho naučil?”
„V učebnici to nebylo,” připustí Pepíček. „Ale když jsem byl minulý týden vracet do tělocvičny balón, slyšel jsem vás, jak v nářaďovně poučujete našeho tělocvikáře: Dobře, Jirko, ale pamatuj - na každý pád prezervativ!”
„Pepíčku, zase jsi přišel pozdě! Stane se to ještě jednou a...” Paní učitelka si nemůže vzpomenout.
„Tak mě vyhodíte?” ptá se Pepíček. „No to mi říkal tatínek taky, když mě odvážel na smetiště...”
-
+


15. 12. 2011
Paní učitelka poučuje třídu: „Děti, nelíbejte nikdy zvířátka, můžete od nich chytit nějakou ošklivou chorobu, znáte určitě nějaké takové případy.”
Přihlásí se Pepíček: „Prosím, já znám takový případ. Naše teta líbala našeho pejska.”
„A jaké to mělo následky, Pepíčku?” ptá se paní učitelka.
„Pes chcípl!”
-
+


15. 12. 2011
Dějepis: „Vysvětli nám, co to byla města věnná, Trojane.”
„Prosím, to byla taková, která král někomu věnoval. Jako kdybych třeba přišel do hospody a povídám hospodskému: Nechtěl bys Prahu? Jestli ano, tak je tvoje.”
-
+


15. 12. 2011